Azbest

Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit.

Azbest byl v minulosti velmi často přidáván do stavebních materiálů pro své fyzikálně chemické vlastnosti, zejména nehořlavost, odolnost vůči kyselinám i zásadám, pevnost a ohebnost. V 70. a 80. letech 20. století se mimořádně rozšířilo používání azbestových vláken jako příměsí do stavebních dílů. Důvodem bylo zlepšení jejich pevnosti a dále výrazné zlepšení a zajištění požární odolnosti. Pro urychlení výstavby objektů, zejména obytných domů a objektů občanské vybavenosti, byly využívány často stavební materiály z prefabrikovaných dílů. Po jejich smontování byly namontovány fasádní prvky, obvykle sendviče, které z vnitřní strany často obsahovaly azbestové desky. Např. tzv. Boletický panel je více variantní stavební konstrukce, kdy základem je ocelový rám, který je z venkovní strany obložen pohledovým sklem a z vnitřní strany pak nejčastěji deskovými materiály. Azbest může být jak ve vnitřní desce, tak v desce, která se skrývá pod pohledovým sklem.

Velmi často byly také montovány příčky, které rovněž obsahovaly azbestocementové desky. Někdy se z těchto azbestocementových desek realizovaly podhledy, střešní krytiny, izolační desky, azbestocementové desky k opláštění budov, protipožární ochranné desky pro uložení elektroinstalace, azbestocementové trubky na kanalizační svody, odvětrání v šachtách obytných budov, přívodní vodovodní potrubí, těsnící materiály do potrubí, protipožární nástřiky a podobně. Obsah azbestu v těchto materiálech se pohyboval od 4 % do 40 %.

Ve výše uvedených materiálech jsou azbestová vlákna vázána na jiné materiály a samovolně se z této vazby neuvolňují. K uvolňování může dojít až v případě, že dojde k narušení materiálu nějakým mechanickým zásahem, tj. vrtáním, řezáním, rozlámáním, broušením a dalším. K takovému narušování dochází zpravidla při různých rekonstrukcích a stavebních pracích spojených se zateplováním, výměnou oken, střešní krytiny, odstraňování staveb a pod. Proto leží velká odpovědnost na stavebních firmách, které tyto práce provádějí, aby je prováděly v souladu s legislativními požadavky stavebního zákona, zákona o odpadech, zákona o ochraně veřejného zdraví a dalších prováděcích předpisů. Na plnění těchto požadavků dohlížejí zejména stavební úřady, orgány životního prostředí a orgány ochrany veřejného zdraví (OOVZ).

V případě výskytu azbestových vláken v ovzduší se respirabilní vlákna, tj. o délce větší nebo rovné 5 µm a průměru menším než 3 µm a poměru délky k průměru větším než 3:1, mohou dostávat s vdechovaným vzduchem až do plicních sklípků. Zde odolná vlákna vyvolávají místní reakci, která může vést ke vzniku onemocnění. Onemocnění způsobená azbestem (azbestóza, hyalinóza pleury, nádor - mezoteliom) vznikají zpravidla po dlouhodobé expozici zvýšeným koncentracím azbestu. Nutno upozornit, že koncentrace azbestových vláken v pracovním prostředí je mnohonásobně vyšší než v prostředí komunálním. Také limit pro pracovní prostředí je stonásobně vyšší než pro prostředí komunální.

Limit pro vnitřní prostředí pobytových místností v komunálním prostředí je stanoven ve vyhlášce č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb (dále jen „vyhláška“). Limitní koncentrace chemických faktorů a prachu ve vnitřním prostředí jsou stanoveny jako jednohodinové a jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky. Požadavky jsou splněné, nepřekročí-li střední hodnota hodinové koncentrace zjišťované látky za standardních podmínek limitní koncentrace uvedené v příloze č. 2. vyhlášky. Pro azbestová a minerální vlákna (dohromady) je limit 1000 vláken na 1 metr krychlový vzduchu. Jak vyplynulo ze závěrů konzultačního dne, který se uskutečnil 11. 1. 2012 na Státním zdravotním ústavu Praha (SZÚ) k problematice azbestu je tento limit časově váženým průměrem koncentrace v ovzduší a je nastaven tak, že i celoživotní expozice této koncentraci nevyvolá u průměrného člověka onemocnění.

Ministerstvo zdravotnictví v prosinci 2011 na základě podnětu České školní inspekce ze dne 7. 12. 2011 zahájilo prostřednictvím krajských hygienických stanic dotazníkovou akci, jako první etapu státního zdravotního dozoru. Tato akce měla detailně zmapovat stav objektů, které vytipovala Česká školní inspekce jako rizikové vzhledem k možnému výskytu azbestu ve vnitřním prostředí těchto škol a školských zařízení. Dotazníková akce probíhala v době od 21. 12. 2011 do 5. 1. 2012. Dotazníky byly zaslány jednak ředitelům škol, jednak příslušným stavebním úřadům. Vyplněné byly dne 9. 1. 2012 zaslány Ministerstvu zdravotnictví. Po vyhodnocení dotazníkové akce bude následovat druhá etapa státního zdravotního dozoru, která bude zaměřena na provedení kontrolních měření výskytu azbestových vláken v objektech, které dle vyhodnocení z dotazníků představují riziko jeho výskytu. Objekty, v nichž bude měření probíhat, určí místně příslušné krajské hygienické stanice. Měření, jehož cílem bude zjištění existující zátěže, budou provádět pracovníci zdravotních ústavů na základě jednotného metodického návodu Ministerstva zdravotnictví, vypracovaného ve spolupráci se SZÚ. Po obdržení výsledků měření bude OOVZ dále postupovat podle metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který má být podle našich informací vydán do 27. 1. 2012.

Nelze jednoznačně odpovědět na otázku, jak se chovat v případě zjištění ohrožení azbestem. Musí být zvolen postup, který závisí na obsahu vláken, předpokládaném zdroji atd. Musí se posuzovat případ od případu, individuálně. Samozřejmě vždy musí být zvažováno riziko ohrožení zdraví exponovaných osob. Postup bude vždy krajskou hygienickou stanicí s konkrétním školským zařízením projednán. Obecně lze pro školy doporučit sanaci zasažených prostor, kterou provede odborná firma, která má i odpovídající zařízení pro tyto práce. Úklid a pravidelné čištění podlah, stěn a všech povrchů se musí provádět za vlhka, v případě vysávání využívat vysavače s HEPA filtry. Je však nutno upozornit, že tyto filtry se v případě vysávání azbestových vláken stávají nebezpečným odpadem a je nutno při jejich likvidaci postupovat v souladu s požadavky zákona o odpadech.

V každém případě by v zařízeních, kde se předpokládá výskyt azbestu v některých materiálech použitých uvnitř objektů, nebyly do doby jejich prověření měřením prováděny žádné stavební, či údržbářské práce, při kterýchž by povrchy těchto materiálů byly jakýmkoliv způsobem narušeny (vrtání, řezání, broušení apod.)

Zpracovali: MUDr. Lilian Rumlová, MUDr. Josef Vlček

Schválil: JUDr. Ivo Krýsa, LL.M.

20. ledna 2012