Očkování dětí

Infekční onemocnění byla ještě na počátku 20. století příčinou více než poloviny lidských úmrtí. Očkování pomáhá těmto infekčním nemocem předcházet. V současné době se stále častěji objevují úvahy o prospěšnosti očkování. Objevují se tvrzení popírající podstatu povinného očkování, hovoří se dokonce o jeho škodlivosti…

Česká republika se řadí mezi světovou špičku v oblasti proočkovanosti populace. Díky očkování a dalším cíleným protiepidemickým opatřením se u nás již několik desítek let neobjevují nebezpečné a život ohrožující onemocnění. Tento stav však není neměnný! Zcela bez nadsázky lze říci, že očkováním chráníme životy své i životy svých dětí. Očkování dokáže ochránit malé děti před nemocemi, se kterými by si jejich imunitní systém ještě neuměl poradit. Lékařská věda v současné době nezná účinnější nástroj proti nebezpečným nemocem, než je očkování. U nás používané vakcíny jsou podrobovány daleko přísnějším kontrolám, než jaké byly prováděny např. v době našich rodičů. Očkuje se pouze vakcínami v České republice registrovanými a povolenými hlavním hygienikem. Jejich bezpečnost je prokázána řadou studií. Základním kritériem pro hodnocení kvality očkovacích látek je jejich účinnost a bezpečnost.
 

Očkování dostatečné většiny populace zabraňuje šíření nákazy vybraných nemocí, čímž poskytuje ochranu nejen těm, kteří byli očkováni. Čím vyšší je pak podíl neočkovaného vůči očkovanému obyvatelstvu, tím vyšší je také riziko opětovného rozšíření nákazy, a to nejen mezi těmi, kteří dobrovolně odmítli očkování, ale také mezi těmi, kteří nemohli být očkování z vážných, zejména zdravotních důvodů.

 

 Ilustrační fotografie
 

Očkování dětí dle požadavků novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon 258/2000 Sb.“):
  • Dle § 46 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., je fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, povinna podrobit se, v prováděcím právním předpisu upravených případech a termínech, stanovenému druhu pravidelného očkování. Tuto povinnost má také cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k trvalému pobytu na území České republiky, a dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů.

Prováděcím právním předpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění, jsou povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování.

  • Pravidelným očkováním se rozumí očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae B, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, dále proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
  • Očkování proti infekčním nemocem je upraveno vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů, a samotný očkovací kalendář vznikl ve spolupráci s úřadem hlavního hygienika České republiky. Jeho cílem je především předcházet vzniku infekčních onemocnění.
  • Dle § 46 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., se pravidelné a zvláštní očkování neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (trvalá kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotních služeb vystaví fyzické osobě potvrzení a důvod upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace.
  • Z § 46 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., je mimo jiné patrné, že jedná-li se o osobu, která nedovršila patnáctý rok svého věku, odpovídá za splnění povinností její zákonný zástupce.
 
Očkování dětí v předškolních zařízeních dle požadavků novely zákona č. 258/2000 Sb.:
  • V § 50 zákona č. 258/2000 Sb. je zcela jasně stanoveno, že poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupiněa dále právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje v provozovně živnost nebo v případě právnické osoby též jinou činnost, v jejíž náplni je péče o děti do 3 let věku, nebo mateřská škola, s výjimkou zařízení uvedených v § 46 odst. 4 větě druhé a zařízení, do nichž je docházka povinná, mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Zákon přitom neupravuje žádnou možnost se z této povinnosti vyvázat. Splnění výše uvedené povinnosti je tedy nezbytnou podmínkou pro přijetí dítěte do uvedených typů zařízení.
  • Pouze ošetřujícímu lékaři přísluší stanovit přechodné popř. trvalé kontraindikace a na základě těchto kontraindikací dítě neočkovat.
Očkování dětí na zotavovacích akcích dle požadavků novely zákona č. 258/2000 Sb.
  • Dle § 9 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. může osoba pořádající zotavovací akci přijmout pouze dítě, které je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Splnění výše uvedené povinnosti je tedy nezbytnou podmínkou účasti dítěte na zotavovací akci.
  • Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě nebo zotavovací akci posuzuje a posudek vydává dle § 9 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb. registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost. Tento poskytovatel zdravotních služeb v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.
 
 
 
Zpracovala: Mgr. Veronika Walenková
Zpracováno dne: 02.11.2015