Teze koncepce a strategie hygienické služby 2013

vypracované na základě usnesení Senátu PČR č. 499 z 26. 1. 2012
zpracovatelé: prof. MUDr. J. Holeček, doc. MUDr. J. Kříž, MUDr. R. Kolínová, MUDr. J. Rážová, Ph.D., Ing. J. Sosnovcová, MUDr. V. Valenta, Ph.D, MUDr. S. Wasserbauer

 

Nové teze mají sloužit jako podklad k projednávání návrhu novely zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví. Koncepce uvádí i důvody pro změnu celkové zdravotní politiky směrem k rozšíření všech aktivit zdravotnické prevence. Je to zejména:

-          zpomalování růstu naděje na dožití
-          zpomalování pokles úmrtnosti
-          fakt, že do značné míry byly vyčerpány možnosti dostupné zdravotní péče a její extenzivní další růst je ekonomicky neudržitelný; jako řešení se na základě objektivních mezinárodních zjištění jeví být nejlepší strategií posílení zdravotní prevence a podpora zdraví vůbec.
 
Hygienická služba je jedinou složkou státu výhradně specializovanou na odborné usměrňování primární prevence a dohled nad dodržováním většiny zákonných ustanovení k ochraně zdraví.“
Zdraví = stav plné tělesné duševní a sociální pohody. Ne jenom nepřítomnost nemoci či vady“. (definice WHO z r. 1946)
Determinanty zdraví = sociální, ekonomické a fyzické prostředí jedince.
Veřejné zdravotnictví = jednak věda, jednak „umění prevence nemocí, prodloužení života a podpory zdraví.“
Primární prevence = ovlivňování determinant, předcházení vzniku nemocí.
Sekundární prevence = vyhledání nových stadií poruch - preventivní prohlídky, screeningy.
Terciární prevence = léčení, ošetření,
Nově se uvažuje o pojmu kvarterní prevence = zmírnění dopadů nepotřebných a nadměrných léčebných intervencí.
 
Prevence, ochrana a podpora veřejného zdraví jsou důležitými prioritami České republiky. Význam prevence dokládá její mezinárodně doložený vysoký společenský a ekonomický přínos. (Dokonalá prevence vyžaduje spolupráci státní správy, samosprávy, občanů vůbec, sdělovacích prostředků, nevládních organizací atd.) Jsou doloženy významné úspory nákladů na zdravotnické služby i další ekonomické přínosy.
Příloha č. 2 dokládá efektivitu primární prevence, příloha č. 3 analyzuje nedostatky v této oblasti v ČR, příloha č. 4 dokládá, že předpokládaná délka života v ČR je výrazně nižší než u vyspělejších států. (např. ve Švédsku je zdravé období lidského života delší o 9 let a „naděje dožití“ o 5 let v porovnání s ČR).
Hlavní směry podle nové koncepce:
1)    vytvoření strategie celoživotního vzdělávání pro zdraví,
2)    využití metod sociálního marketingu k nabídce zdravějšího způsobu života,
3)    tvorba podmínek pro podporu zdraví (zvýšení znalostí obyvatelstva, vakcinace, screeningy atd.),
4)    vznik celospolečenské strategie pro zlepšení životního a pracovního prostředí i životní úrovně,     
5)    sledování a vyhodnocování efektivity nových opatření.
Základními prioritami jsou: pohybová aktivita, správná výživa, snížení rizik (spotřeba alkoholu, tabáku, rizikový sex atd.), vzdělávání, potírání infekcí, snižování zdravotních rizik z životního a pracovního prostředí, snižování „nerovnosti ve zdraví“, sledování efektivity screeningů, screeningový program = hledání potřeby nových screeningových programů a jejich realizace.
Příloha č. 5 uvádí hlavní příčiny úmrtnosti a jejich determinanty; příloha č. 6 uvádí přehled stávajících screeningových programů.
 
Systémové řízení:
1)    Mezirezortní Rada vlády ČR pro zdraví a životní prostředí,
2)    Pracovní skupiny při Ministerstvu zdravotnictví pro prevenci, ochranu a podporu zdraví,
3)    Státní zdravotní ústav - vytvoření speciálního útvaru pro operativní řízení aktivit prevence,
4)    Systematické vyhodnocování zdravotního stavu populace: Státní zdravotní ústav, krajské hygienické stanice a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR,
5)    Systematické vyhodnocování činností orgánů státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví (Státní zemědělská a potravinářské inspekce, Státní veterinární správa, Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, Úřad inspekce práce atd.).
 
Lidské zdroje
Zajištění profesionálních kapacit: rozvíjením odborného vzdělávání (výuka oborů hygiena a epidemiologie na lékařských i jiných fakultách, zajištění odborného vzdělávání na středním stupni pro zdravotnický a jiný personál.
Příloha č. 8 obsahuje výklad o nutnosti personální a finanční stabilizace systému orgánů ochrany veřejného zdraví - zajištění udržitelného financování prevence a ochrany veřejného zdraví.
Příloha č. 9 - věnována možnostem udržitelného financování.
 
Legislativa
Novelizovat zákony č. 258/2000 a 372/2011, do června 2013 předložit vládě.
Institucionální infrastruktura bude tvořena: Ministerstvem zdravotnictví (kde bude posílena sekce hlavního hygienika ČR), Státní zdravotní ústav, krajské hygienické stanice, Ústav zdravotních informací.
Příloha č. 10 podrobněji vymezuje institucionální infrastrukturu. Krajské hygienické stanice jsou správními úřady, jejichž správní obvody, působnost a pravomoci jsou legislativně vymezeny. Do infrastruktury dále patří Státní zdravotní ústav (především s vědeckými úkoly) a 2 zdravotní ústavy (provádějící především vyšetřování a měření v oblasti složek životních a pracovních podmínek).
 
Zdravotní politika
K vypracování nové zdravotní politiky bude nutné využít výsledky dokumentu Zdraví 21, aplikovat strategický dokument Zdraví 2020 (Health 2020), využít další základní programové dokumenty Evropské unie - zejména zkušenosti vyspělejších zemí EU. (Příloha č. 11; např. slovenský zákon č.355/2007).
 
Plný text koncepce naleznete zde.
 
Výtah pro KHS zpracoval: PhDr. J. Schwippel