Záplavy a riziko infekčních onemocnění

Záplavy jsou událostmi, které s sebou nesou i riziko zvýšeného výskytu některých onemocnění a mohou, v případě nahromadění nepříznivých okolností, vyvolat až vznik epidemie.

Zvýšení rizika epidemií však neznamená, že k epidemii nevyhnutelně dojde. Použití slov „zvýšení rizika“ má vyjádřit, že pravděpodobnost epidemie se sice, ve srovnání s normální situací, zvyšuje, ale to jestli k ní dojde nebo nedojde je nejisté. Vznik epidemií v době záplav je závislý na mnoha dalších faktorech než jen na faktu, že k povodni došlo.

Okolnostmi, které ovlivňují riziko, neboli pravděpodobnost, vzniku epidemie jsou zejména:

  • kontaminace zdrojů pitné vody fekáliemi,
  • kontaminace potravin záplavovou vodou,
  • dodržování zásad osobní hygieny,
  • celkový zdravotní a imunitní stav postižené populace.
Pokud se okolnosti podporující vznik epidemií uvedou tímto způsobem, může to vést oběti povodní k chybnému závěru, že s tím se nedá nic dělat. Pravda je ale jiná. Doslova zde platí, že míru rizika onemocnět infekční nemocí v přímé souvislosti s povodní má do značné míry každý ve svých rukách.
 
Bezpochyby nejnebezpečnější situace, ke které dochází v průběhu povodní, je kontaminace studní, a některých dalších lokálních zdrojů povodňovou vodou. Ta na své cestě může spláchnout lidské i zvířecí fekálie, různé odpady apod., které mohou obsahovat řadu původců infekčních onemocnění. V našich podmínkách může jít o bakteriální původce průjmových onemocnění, např. Escherichii coli, Shigella, Campylobacter, Vibrio cholerae. K virovým infekčním onemocněním přenášeným vodou patří hlavně enteroviry a virus hepatitidy A. Záplavová voda však může do zdrojů pitné vody zanést řadu dalších patogenních mikroorganismů, včetně jednobuněčných mikroorganismů a parazitů. Jak tedy v době povodní chránit své vlastní zdraví? Odpověď je nyní jednoduchá – nepít vodu z žádných podezřelých zdrojů! Tedy, např. nepít vodu ze studny ani v případě, že nebyla přímo zatopena, a ani vodu z takové studny nepoužívat k zalévání zeleniny na zahradě. To je absolutně nejdůležitější opatření, jak snížit riziko infekce na minimum.
 
Další důležitou a rizikovou věcí je konzumace povodňovou vodou kontaminovaných potravin. Každý by měl vědět, že potraviny, do kterých vnikla kontaminovaná voda, se mění v ideální prostředí, v kterém se i minimální množství mikroorganismů přinesených špinavou vodou, může namnožit do takových množství, že jejich konzumace je vysoce riziková. Má v této chvíli oběť povodní jak se infekci bránit? I v tomto případě je to člověk, který rozhodne, jestli se riziku vystaví tím, že nechráněné, vodou zasažené potraviny, u kterých má sebemenší pochybnosti o jejich nezávadnosti, nezlikviduje.
 
Někdo může namítnout, že jsou okolnosti, které nikdo z postižených ani záchranářů pod kontrolou nemá a tudíž je riziko nakazit se tak jako tak vysoké, i když se dodrží výše uvedené zásady. Ale ani v situacích, kdy jsou lidé bezprostředně v kontaktu s bahnem a špinavou záplavovou vodou, nejsou proti infekčním nemocem úplně bezbranní. Ačkoliv je téměř jisté, že je bahno a voda kontaminovaná patogenními mikroorganismy, neznamená to, že k infekci musí dojít. O tom, jestli k infekci dojde nebo nedojde, rozhoduje v tuto chvíli množství, resp. koncentrace mikroorganismů, které jsou v obrovských masách vody naředěny tak, že i když se dostanou na povrch těla, nebo jsou náhodně spolknuty, nebo zasáhnout spojivku či se dostanou na nosní sliznici apod., pak je to tak malé množství mikroorganismů, že onemocnění nezpůsobí. A i v těchto situacích platí, že je to člověk, který svou vlastní chybou může významně mikroorganismům napomoci, aby se do organismu dostaly v takových dávkách, kdy infekční nemoc už vyvolat můžou. Stává se to především při nedodržování zásad osobní hygieny a ze všeho nejvíc to platí při péči o čistotu rukou. Každý ví, že řada nemocí se přenáší špinavýma rukama a stejný způsob přenosu infekcí se uplatňuje i v tomto případě. Takže obyvatelé postižených oblastí záplavami i záchranáři musí ve vlastním zájmu dodržovat základní hygienické zásady, jako je mytí (a dezinfekce) rukou před jídlem, ale i kouřením, úzkostlivěji než kdykoliv jindy. Pak se rizika přenosu infekčních nemocí touto cestou opět minimalizují. (Postup jak si mýt a dezinfikovat ruce je v článku „Povodně - záplavová nebo stojatá voda“).
 
Ačkoliv jsou rizika nákazy řadou infekčních nemocí do značné míry každým z nás kontrolovatelná, neznamená to, že i při sebedůkladnějším dodržování všech hygienických zásad a doporučení budou nulová. Nulová nejsou ani za normálních okolností, natož za mimořádných událostí, jako jsou záplavy! Přesto ale zkušenosti s popovodňovou epidemiologickou situací potvrzují, že hygienická a protiepidemická doporučení fungují a k výskytu rozsáhlých epidemií v ČR v souvislosti se záplavami nedošlo.
 
Jedinou nemocí, jejíž vzestup byl zaznamenán v souvislosti se záplavami v České repulibce, je leptospiróza. Jde o onemocnění drobných hlodavců, kteří vylučují močí leptospiry (bakterie, které jsou původci nemoci) do prostředí. Kontakt kůže a sliznic s kontaminovanou povodňovou vodou, která spláchla výkaly drobných hlodavců, kontakt s kontaminovaným bahnem, někdy stačí i kontakt s kontaminovanou vlhkou půdou může vést k nákaze. Onemocnění má různý klinický obraz. Infekce může proběhnout zcela bez příznaků, jako chřipkové onemocnění a v některých případech jako těžké, život ohrožující onemocnění s postiženými jater, ledvin a mozku. Po povodních na Moravě (1997) a v Čechách (2002), se výskyt leptospirózy zvýšil 3-5 násobně proti běžnému výskytu v naší populaci (cca 0,3 případu/100 000/rok). To znamená, že na území Středočeského kraje můžeme očekávat v souvislosti s povodní vzestup počtu případů z cca 3 na 9 - 15 případů v letošním roce. Individuální riziko nakazit se leptospirózou je i tak stále velmi malé. Nákaza se nepřenáší z člověka na člověka a i zde existuje způsob, jak riziko ještě snížit. Rozhodující je důsledné používání osobních ochranných pracovních pomůcek a dodržování osobní hygieny (např. používání holínek, gumových rukavic a vhodného oděvu při sanaci povodní a bahnem zasažených objektů, důsledné ošetřování a dezinfekce i drobných ranek a odřenin kůže, nevtírat si bahno a špinavou vodu do očí apod.).  
 
Jaká jsou tedy individuální rizika nákazy infekční nemoci a rizika vzniku epidemie v důsledku povodní? Přesně kvantifikovat taková rizika nedokáže nikdo. Zkušenosti však ukazují, že rizika jsou do značné míry kontrolovatelná každým jedním z nás! Pokud budeme dodržovat hygienicko- protiepidemická doporučení, pak jsou jen o málo vyšší než za normálních okolností.
 
 
Zpracoval: MUDr. Zdeněk Šmerhovský, Ph.D.
 
 
Literatura a internetové zdroje:
D. Göpfertová, P. Pazdiora, J. Dáňová. Epidemiologie infekčních nemocí. Nakladatelství Karolinum 2002.
M. Tuček a kol. Hygiena a epidemiologie. Nakladatelství Karolinum 2012.
D. L. Heymann. Control of Communicable Diseases Manual. 19th Edition. American Public Health Association, 2008.
http://www.szu.cz/tema/prevence/prevence-leptospirozy-pri-zaplavach
 

 

Přílohy